Jean Giono

Muž, který sázel stromy

Rok vydání: 1953

Žánr: Novela

Druh: Epika

Směr: Humanismus

Forma: Ich-forma

Počet stran: ~50

Jazykové prostředky: spisovný, neutrální, jednoduchý jazyk

Doba děje: ~1913-1947

Prostředí: Alpy, zákoutí Alp

Autor

• Francouz, z chudé přistěhovalské rodiny
• Nedodělal střední školu
• Nelze literárně zařadit
• Ačkoliv bojoval v první světové, pacifista, v druhé světové nebojoval, označili ho kvůli tomu za kolaboranta Vichistického režimu, věznili a zakázali publikovat
• Přátelil se s Albertem Camusem
• Psal hlavně romány

Postavy

• Elzéard Bouffier – starý muž, pastýř, žije v malém domku v alpském zákoutí, daleko od ostatních, moc nemluví, sebejistý, štědrý
• Vypravěč – nejmenovaný mladý muž, bojoval v 1. světové válce, je primárně jen pozorovatelem, nezapojuje se obzvlášť do děje

Děj

Vypravěč se jednoho letního dne procházel po francouzských alpách, potkal Elzéarda, ten mu nabídnul vodu, polévku a nocleh. Vypravěč mu nabídnul tabák, on odmítnul. Po večeři si pečlivě spočítal 100 žaludů a další den ráno je zasadil. Po obědě udělal to samé, každý den. Sází duby, buky a břízy. Od toho, co ztratil ženu a syna žil sám se psem a ovcemi, daleko od okolních vesnic, ležících ve zničené, vylesněné krajině. Bylo mu tehdy 55 let. Už 3 roky sázel takto stromy. Vypravěč ho pár dní doprovázel a sledoval. Poté se s ním rozloučil a odešel. Vypravěč o rok později bojoval 5 let v první světové válce. Po konci války se vrátil znova za Elzéardem, krajina už byla krásně obrostlá, muž se zbavil ovcí a stal se včelařem, neboť ovce ohrožovaly stromy. Sám muž se nijak nezměnil, válku nezaznamenal a během ní jen dále sázel stromy. Les už byl poměrně rozsáhlý, mnohé stromy už vyšší než vypravěč. Vypravěč začal muže alespoň jednou ročně navštěvovat. V roce 1933 navštívil muže hajný, oznámit zákaz rozdělávání ohně v lese, který považoval za přirozený. V tu dobu chodil muž až 12 kilometrů od domu na kraj lesa sázet nové stromy. O 2 roky později si les přišla prohlédnout úřední komise, která se divila tomu jak les sám od sebe roste, zatímco Elzéard o pár kilometrů dále sázel další stromy. V roce 1939 vypukla 2. světová válka, les měl být vykácen pro výrobu dřevoplynu, ale byl moc daleko od cesty a kácet se jej nevyplatilo. Muž opět i za války sázel další stromy. O válce ani nevěděl. Po válce začal vypravěč opět Elzéarda navštěvovat. Krajina se zcela proměnila, tekla tam voda a v přírodě začaly vznikat nové vesnice. Jezdil tam dokonce i autobus. Všechny tyto změny se děly díky Elzéardu Bouffierovi, málokdo ale vůbec věděl o jeho existenci. On sám také nevycházel ze svého lesa z jiných důvodů než sázení nových stromů. Zemřel v roce 1947 v domě pro přestárlé na infarkt.

Myšlenka a dopad

Mnozí čtenáři předpokládali, že příběh nebyl vymyšlený. Mysleli si že Elzéard skutečně existoval. Gionovi to přišlo velmi vtipné.

„Musím Vás zklamat, ale Elzéard Bouffier je fiktivní postava. Cílem bylo zatraktivnit stromy, nebo ještě lépe, zatraktivnit sázení stromů.“

Kniha byla bezplatně šířena a Giono z ní nic nevydělal.